Rok Zuzany Čaputové: osvícená politička vyčnívající mezi hlavami států V4

Deník Referendum.cz, 5. 8. 2020

V polovině června uzavřela slovenská prezidentka Zuzana Čaputová svůj první rok v úřadu. Jak si stojí hlava státu, která v inauguračním projevu nabídla „zdravý aktivistický zájem“?

Je to zhruba rok, co Slovensko začalo psát radostnější kapitolu svého veřejného života. Vstupem Zuzany Čaputové do prezidentského paláce se totiž opět potvrdilo, že kombinace kultivovanosti a odvahy nepatří jenom do říše pohádek a volebních strategií. Naopak, že může klidně být pevnou součástí politické každodennosti. Samozřejmě, prezidentka není ani první, ani jedinou političkou, která usiluje o to, aby instituce státu sloužily občanům, a ne naopak. Není ani nadpřirozenou bytostí — i když její vstup na politickou scénu přiměl řadu pozorovatelů ke srovnání s hrdinkami z pohádek a sci-fi seriálů.

Když Zuzana Čaputová loni v červnu složila přísahu, v inauguračním projevu kromě jiného řekla: „Nabízím odbornost, nabízím cit a zdravý aktivistický zájem. (….) Nepřišla jsem vládnout, přišla jsem sloužit občanům, obyvatelům, Slovenska.“ Hezká a silná slova, ale nepatří právě toto k popisu práce jakéhokoliv voleného zástupce?

A právě tady je naše téma. Na jedné straně se často říká, že politici toho hodně namluví, ale skutek utek. Na straně druhé, téměř stejným klišé již je stěžovat si na to, že veřejný prostor hrubne, a právě volení představitelé za to nesou podstatný díl odpovědnosti.

Tyto dvě věci by přitom spolu mohly souviset. Nezvykli jsme si trochu v poslední době mávnout rukou nad tím, když někdo hezky mluví, protože výsledků — tak celkově — je málo? A není rezignace na váhu slov i pozváním, aby ve veřejném prostoru zdomácněli lotři?

Jistá míra představivosti samozřejmě není na škodu — tento komentář jsem pojala jako kratší rozhlasové pásmo, ve kterém si poslechneme několik osobností slovenského veřejného života, které se dlouhodobě angažují v otázkách přesahujících jejich soukromý zájem.

Slovenská hlava státu má řadu pravomocí. Nemělo by nás mást, že se o nich, a také o pravomocech parlamentu a vlády, dočteme až v šesté z devíti hlav ústavy. O prezidentech v systémech, kde hlava státu nestojí v čele kabinetu, se často říká, že jsou spíš na okrasu, respektive v diplomatické řeči: mají „reprezentativní funkci“.

I jako prezidentka zůstává aktivní a angažovanou občankou

To ale není přesné — prezident může udělat daleko víc, než potřást rukou… Poslechněme si právničku Janku Debrecéniovou, zástupkyni ředitelky v organizaci Občan, demokracie a odpovědnost, která se léta angažuje v klíčových tématech spravedlnosti, a jejíž právníci stáli třeba u zrodu základní novinářské pomůcky — infozákona:

„Za nejpodstatnější na působení Zuzany Čaputové na postu prezidentky považuji, jak vnímá svou moc a jak s ní zachází. Své pravomoci vyplývající z ústavy realizuje důsledně a zodpovědně. Při tom se snaží o to, co dělala dlouho i před svým zvolením do prezidentského úřadu — aktivně ovlivňovat věci veřejné a prosazovat demokratické a lidskoprávní hodnoty s důrazem na přehlížená a menšinová témata a skupiny. Svou moc uchopila civilně, autenticky a kultivovaně. Zůstává aktivní a angažovanou občankou a dbá o to, aby po sobě stopy nezametala, ale zanechávala. Je to dobrá správa pro zemi, kde většina vrcholových politiků vnímá moc jako osobní dar určený k bezprostřední spotřebě.“

Právě tato snaha vytvářet byla odzbrojující již v její kampani. Když se rozhodla kandidovat, cílem — jak řekli členové jejího týmu v nesčetných rozhovorech —, nemohlo být „prodat“ něco, s čím by se neztotožňovala. Hledala se tedy cesta, jak obeznámit širší veřejnost s jejím programem a postoji.

„Autenticita“ bylo jedno z klíčových slov, s nimiž se dnešní prezidentka ucházela o voličskou podporu. Připomeňme, že nejsilnější zbraní, kterou v tomto zápase mohli vytáhnout soupeři, byla její nezkušenost s vodami mezinárodní politiky.

Nezalekla se dominantní pozice církví na Slovensku

Čítajte viac

Lucia Najšlová

Posted in 2020, Mediálny archív